Zánět zvukovodu, otitis externa, je onemocnění zevního ucha - ušního boltce a zvukovodu. Postihuje děti i dospělé. Nejčastěji se vyskytuje v letním období. Typicky se projevuje zarudnutím a zduřením zvukovodu, bolestí a výtokem z ucha.

Co jste možná netušili Lidské ucho je složitý orgán. Skládá se z několika anatomicky i funkčně rozdílných částí. Zvuky z okolního prostředí zachycují Vaše ušní boltce a vedou je zvukovodem až k bubínku. Boltec, zvukovod a bubínek na každé straně tvoří tzv. zevní ucho. Bubínek se působením zvukových vln rozechvěje a rozpohybuje tři malé kůstky za ním. Tyto kůstky - kladívko, kovadlinka a třmínek jsou součástí středního ucha. To těsně souvisí s uchem vnitřním. V něm se nachází hlemýžď se sluchovými receptory. Nejviditelnější části ucha - boltce - jsou jen jedním z mnoha důmyslných zařízení, které umožňují vnímat zvuk. Kromě své základní funkce však mají i velký estetický význam. Odstálé nebo nepravidelně tvarované uši mohou být pro svého nositele zdrojem psychických obtíží a trvalé zátěže. Jak vzniká Kůže zvukovodu je vybavena mazovými žlázkami, které tvoří ušní maz. Za běžných podmínek je tvořený maz transportován k ústí zvukovodu a odstraňován při běžné hygieně. Při poruše transportních mechanismů dochází k hromadění mazu a vytvoření mazové zátky. Vzniká vhodné prostředí pro pomnožení baktérií a rozvoj zánětu. Častou příčinou zánětu je průnik znečištěné vody, prachu nebo dalších nečistot do zvukovodu. Typický je výskyt onemocnění v letních měsících při koupání v přírodě. Někdy se zánět zvukovodu proto označuje také jako „plavecké ucho“. Riziko rozvoje zánětu zvyšuje i poranění ucha a zvukovodu ostrými předměty, např. při nešetrném čištění. Jak se projevuje Zánět zevního zvukovodu na sebe upozorní zarudnutím a zduřením kůže. Provází jej ostrá bolest v místě postižení a jeho okolí. Typická je bolestivost při jemném zatahání za ušní lalůček. Infekci může provázet zvýšená tělesná teplota. V těžších případech se přidává zalehání uší, závratě, nevolnost a výtok z ucha. Jak se potvrdí Základem diagnostiky zánětu zvukovodu je anamnéza a klinické vyšetření. Lékař Vám bude klást otázky týkající se vzniku a průběhu Vašich obtíží i na to, co jim předcházelo. Obvykle je možné vysledovat nedávné koupání ve znečištěné vodě. Klinické vyšetření provádí lékař pomocí otoskopu. Nahlédnutí dovnitř zevního ucha umožní pozorovat zánětlivé změny. Charakteristickým příznakem je zhoršení bolestivosti při tahu za boltec. Orientační vyšetření sluchu pomocí šepotu pomůže posoudit přítomnost zánětu středního ucha, který se projevuje nedoslýchavostí. Jak se léčí Jedním z prvních kroků při léčbě zánětů zvukovodu je odstranění ušního mazu výplachem. Zánět lze léčit pomocí lokálně aplikovaných mastí nebo kapek obsahujících antibiotikum. Projevy onemocnění a případné svědění zmírní přípravky s obsahem kortikoidů. Bolest tlumí analgetika. Obtíže mohou mírnit i teplé obklady ucha. Při vážnějších infekcích se může lékař rozhodnout pro nasazení celkově podávaných antibiotik. Co dál Zánět zevního zvukovodu probíhá obvykle bez komplikací. Většinou po přeléčení do několika dnů ustoupí. Při jeho diagnostikování je však třeba vyloučit přítomnost cizího tělesa nebo vážnější poranění zvukovodu. K méně častým komplikacím zánětu zvukovodu patří rozšíření infekce do okolí a rozvoj zánětu středního ucha. Jak se tomu všemu vyhnout Důležitým opatřením v prevenci zánětů zvukovodu je omezení koupání ve znečištěné vodě. Po koupání v přírodních nádržích nebo rybnících nezapomeňte na důkladné vysušení uší. Lidé, kteří trpí nadměrnou tvorbou nebo hromaděním ušního mazu by se měli se svým problémem svěřit svému ošetřujícímu lékaři a požádat jej o odborné odstranění. Rozhodně se vyhněte nešetrnému čištění uší pomocí ostrých předmětů.

Reklama