Mezi partnery (v registrovaném partnerství dvou osob stejného pohlavní) nevzniká žádné majetkové společenství obdobné institutu společného jmění manželů. I když spolu budou žít v dlouhotrvajícím vztahu, budou nabývat majetek každý do výlučného - individuálního vlastnictví, anebo do podílového spoluvlastnictví.

Dosud mohl (neregistrovaný) partner po druhém partnerovi (zůstaviteli) dědit (obdobně jako druh a družka) z titulu závěti nebo ze zákona jako spolužijící osoba. Osobou spolužijící je osoba, která žila se zemřelým před jeho smrtí ve společné domácnosti a která z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost nebo byla odkázána výživou na zůstavitele, a to nejméně po dobu 1 roku, jde-li o dědění ze zákona; taková osoba dědí ve druhé nebo třetí dědické skupině. Nově je pozůstalý (registrovaný) partner postaven na roveň manželu; dědí tedy v prvé nebo druhé zákonné dědické skupině. V první skupině dědí partner spolu se zůstavitelovými dětmi; každý z nich rovným dílem. Nedědí-li zůstavitelovi potomci (tedy děti nebo děti těchto dětí čili vnuci a vnučky nebo jejich děti čili pravnuci a pravnučky) dědí ve druhé skupině partner, zůstavitelovi rodiče a spolužijící osoby, a to rovným dílem, partner vždy však nejméně polovinu dědictví. Uzavřením partnerství nevznikne společný nájem bytu, jehož nájemcem je jeden z partnerů. Stejně tak společný nájem bytu nevznikne, pokud se stane jeden z partnerů nájemcem bytu za trvání partnerství. Společný nájem však může stejně jako dosud vzniknout dohodou. Zrušením, popřípadě vyslovením neplatnosti nebo neexistence partnerství, zaniká právo partnera, který není nájemcem bytu, tento byt nadále užívat. Jestliže partner, který je nájemcem bytu, zemře (a nejde o výjimečný případ bytu ve společném (nevypořádaném) nájmu (rozvedených) manželů), stává se druhý partner nájemcem (popř. společným nájemcem se spolužijícími dětmi, vnuky, rodiči, sourozenci, zetěm, snachou nájemce), pokud prokáže, že s ním žil v den jeho smrti ve společné domácnosti a nemá vlastní byt; dosud musel partner prokazovat nejméně tříleté soužití. Je nutno konstatovat, že stejné míry právní ochrany majetkových zájmů (poměrů) partnerů, jakou přináší nový zákon (v části novelizující příslušná ustanovení občanského zákoníku), bylo (je) možno dosáhnout již dříve (nyní) prostřednictvím určitých soukromoprávních úkonů (např. závěti). Z tohoto formálního pohledu se tedy zákon jeví zbytečným. Zákon, jakkoliv je průlomový, má pro gay-lesbickou komunitu a ostatní - většinovou společnost spíše symbolický (politický) význam, neboť homosexuální svazky nebudou společností toliko tolerovány, nýbrž explicitně právně upraveny a státem podporovány. Není zcela pravda, jak uvádí důvodová zpráva k předloze zákona, že právní úprava poskytuje stejnopohlavním párům obdobný objem práv a povinností jako konkubinát (neinstitucionalizovaný vztah druh - družka). Zákon o registrovaném partnerství poskytuje homosexuálním párům v registrovaném partnerství širší katalog práv než obecná právní úprava faktickým, nesezdaným soužitím druha a družky. Další část čtyřdílného seriálu přineseme zítra.

ČR právo paragrafy

Reklama