MIKULOV - Vystoupání k vrcholům s vyhlídkami z ptačí perspektivy, chladivé hloubky krasového podzemí, světské radovánky vinných sklepů i památky křesťanské a židovské - to vše nabízí turistům kdysi ospalé pohraniční městečko Mikulov na jihu Moravy. Nejnovější raritou Mikulova je Jeskyně na Turoldu v dolní etáži stejnojmenného lomu na severním okraji města. Ta se po několika desetiletích otevřela zájemcům o podzemní krásy a zajímavosti letos.

K jeskyni vede poněkud maskovaná cesta nad letním kinem a amfiteátrem- buď podle nenápadných malých šipek či prostě směrem k místní policejní stanici a těsně před ní doprava. Na okraji lomu je pokladna. Pak už jen asi dvě stě metrů lomem - a přímo ve skalní stěně jsou dveře do jeskyně. Pro turisty je zatím zpřístupněno asi 300 metrů návštěvnické trasy. Jeskyně není klasickou krápníkovou grottou jako například jeskyně Moravského krasu. Přesto je velmi zajímavá svou barevností vápencových stěn a unikátní výzdobou, která se vyskytuje jen na třech místech světa a pouze v Turoldu je pak zpřístupněna turistům. Podzemí pod Turoldem objevil v roce 1947 Benedikt Závada. Mezi lety 1957 až 1967 byla jeskyně otevřena pro veřejnost. Pak ale Závada i jeho kolegové zemřeli a o podzemí se neměl kdo starat. Po čase vandalové vylomili mříže do podzemí a jeskyně začala chátrat. Některé její stěny pokrývají začouzené nápisy. Na prohlídkové trase jsou k vidění až 18 metrů dlouhé tektonické praskliny, krystaly a netradiční jeskynní korálová výzdoba, vytvořená naleptáváním vápence vodou. Symbolem Turoldu je skalní dutina nazvaná Žraločí hlava. Netradičně tvarované postavičky z kamene lze najít v Pohádkové síni. Jeden z kamenů například nese jméno po slavném hokejovém brankáři Dominiku Haškovi. Speleologům se před časem podařilo najít tunel spojující Turold s jeskyní Liščí díra. V budoucnu by chtěli do návštěvnické trasy zařadit i mohutný krápníkový dóm. Další turistické lákadlo je kousek za Mikulovem a funguje od loňska. Zatímco dříve mohli turisté na obří Novomlýnské přehrady zhlížet pouze z hráze, nyní se mohou vydat na plavbu vyhlídkovým parníčkem po hladině. Loď, pojmenovaná po místním slavném archeologickém nálezu, Věstonické Venuši, vyplouvá od mola v pasohlávském autokempu. Zajímavé je, že zatímco na Vranovské přehradě se již mnoho let vedou spory o to, kdo vyhlídkové plavby onboví, u Pasohlávek jsou již "za vodou", tedy spíše na vodě. Ale zpět do Mikulova, města ohraničeného třemi bílými vápencovými vršky. Fanoušci pochmurných míst mohou zavítat do místní Ditrichštejnské hrobky na náměstí. Založil ji kardinál František Ditrichštejn již v roce 1623. Pro ještě morbidnější turisty se brzy otevře i kostnice. Milovníci světských radovánek, typických pro jižní Moravu se jistě vydají do místního zámku a budou se celou dobu těšit na závěr prohlídky - vinařskou expozici s kládovými lisy a hlavně obřím sudem ve sklepě. Milovníci dalekých vyhlídek nepohrdnou výšlapem na místní ruinu Kozí hrádek. Zda kroky nejsou zbytečné lze odhadnout ještě před vykročením - když je vyhlídka otevřená, vlaje na ní prapor. A pokud má někdo v sobě ještě více sil, může se vydat na Svatý kopeček, nejvýraznější dominantu města. Na jeho vrcholu stojí poutní kostel Sv. Šebestiána, k němu pak vede křížová cesta. Na Svatém kopečku si užijí i biologové - roste tam řada chráněných a ohrožených druhů rostlin. Nejznámější částí historie Mikulova však bezesporu je židovské ghetto, obdobně jako například v Boskovicích či Třebíči. Židé začali do města hromadně přicházet po roce 1421, kdy byli vyhnáni z Vídně a Dolního Rakouska, a po roce 1454, po vypovězení z královských měst Znojma a Brna. K výstavním účelům dnes slouží Horný synagoga z roku 1719. Tiše meditovat o konečnosti života pak lze na upraveném židovském hřbitově. Ten je rozlohou skoro 20.000 čtverečních metrů jedním z největších na Moravě. Stihnout všechna turistická lákadla Mikulova snad ani nelze za jeden den. Přitom ještě před zhruba 14 lety šlo o zapadlé a ospalé hraničářské město. Dnes je vše jen ne ospalé.

Reklama