Lednové neformální zasedání Rady ministrů spravedlnosti v Praze otevřelo další možnosti vzájemného uznávání soudních rozhodnutí mezi členskými státy Evropské unie. Přestože Česko v minulosti nejednou kritizovalo mechanismus evropské spolupráce ve věcech trestních, zejména evropský zatýkací rozkaz, jako předsednická země dává ústy předsedy Rady ministrů spravedlnosti Jiřího Pospíšila najevo připravenost k dalším formám justiční spolupráce.

Ministři spravedlnosti členských zemí EU se shodli, že osvědčil zejména evropský zatykač uvedli, že existuje mnoho dalších nástrojů evropské trestní spolupráce, které nebyly dosud implementovány. Má to být zejména vzájemná uznatelnost evropských důkazů a do budoucna institut evropského veřejného žalobce. Vzájemná uznatelnost soudních rozhodnutí v rámci Evropské unie vede ke sbližování řady institutů trestního práva hmotného i trestního práva procesního. Veškeré harmonizační procesy v Evropské unii vždy narážely a narážejí na prvotní překážku, jíž je různost právních systémů členských států. Kromě rozdílů mezi právními řady a právními systémy všech členských státu působí skutečnost, že v Evropské unií vedle sebe žijí dvě právní tradice, totiž tradice práva kontinentálního a práva angloamerického. Kontinentální koncepce vyrůstá z pojetí politické společnosti, v níž stát vystupuje jako hlavní rámec k naplňování základních práv a svobod. Současně se stát jako nositel značných pravomocí pravidelně vystavuje podezření, že výkon jeho pravomocí může být i k újmě svobody jednotlivců. V takovém systému došlo právě v kontinentálním systému k častým zneužitím výkonné moci na úkor základních práv a svobod v evropských autoritářských a totalitních systémech. Angloamerická právní tradice naopak předpokládá velmi zúženou úlohu státu jednat v zájmu ochrany základních práv a svobod. Stát není jejím automatickým nositelem, neboť nad státem a jeho mocí existuje ještě síla vyšší, a totiž "panství práva" ("rule of law"). Nad státem tak existuje množina jasně vymezených individuálních práv a svobod, jimiž disponují jednotlivci a tito jednotlivci je mohou vůči státu uplatňovat. Angloamerický systém, na rozdíl od systému kontinentálního, tak nepotřebuje přílišnou kodifikaci trestněprávních norem, zvláště ve vztahu k lidskoprávní dimenzi. Nelze ovšem samozřejmě říci, že moderní stát angloamerického systému nepotřebuje ve vztahu k trestnímu procesu ústavní záruky lidských práv nebo chartu základních práv. Sbližování trestněprávních systémů v EU tak paradoxně naráží na dualismus kontinentálního a angloamerického právního systému. Ovšem v posledních letech jsme svědky pronikání řady prvků angloamerického práva i do práva kontinentálního. Je to především posilování ochrany základních práv a svobod, třeba v oblasti trestního řízení. Také do angloamerického práva ve Velké Británii a v Irsku proniká mnoho kontinentálních prvků především díky evropskému právu, které vychází hlavně z práva kontinentálního. Přes náhlou iniciativu českého předsednictví v oblasti justice a vnitra proto sotva můžeme v dohledně době zásadní sbližování trestněprávních systémů v EU očekávat. Prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc.
Autor je profesorem na Právnické fakultě Univerzity Karlovy

ČR EU právo předsednictví

Reklama