Praha - Pokud by ho netrápila nemocná zápěstí, maloval by Theodor Pištěk další rozměrná plátna a kladl jimi další otázky po smyslu lidské existence i celého vesmíru. Několik monumentálních obrazů věnovaných slavnému fyzikovi Stephenu Hawkingovi a dokončených v posledních letech nyní vystavuje v pražské Galerii Vila Pellé spolu s díly vytvořenými před desítkami let. A poprvé také má výstavu se svým synem malířem Janem Pištěkem. Držitel populární sošky amerického filmového Oscara se 25. října dožije 90. let.
Fotogalerie
"Chtěl bych se ho zeptat na tolik věcí, ale už to nestihnu," podotkl malíř a kostýmní výtvarník Theodor Pištěk v rozhovoru s ČTK k muži, jehož obrovskou inteligenci a vůli k životu a objevování neznámého obdivuje. Fyzik Hawking, téměř celoživotně spoutaný v nehybném těle, který stojí za mnoha převratnými vědeckými teoriemi, zemřel v roce 2018. Vědec pomáhal rozkrývat lidstvu tajemství spojená s počátkem vesmíru a života - a tajemství je to, co má Pištěk v celé své tvorbě, ale i v životě nejraději. Zcela ho ale rozluštit netouží - vždy je podle něj nejkrásnější vidět horizont, sledovat jej, blížit se mu - ale nepřekročit ho, protože pak může přijít zklamání.
Pištěkovy obrazy nazvané Rozmluva s Hawkingem, jejichž názvy odlišují jen použití číslovky, vznikaly v novém tisíciletí a liší se od různých předchozích etap autorovy malířské tvorby. Jsou většinou čistou geometrickou abstrakcí, starší vznikly technikou oleje na plátně, novější jsou kresby pastelkami, vždy ale velmi rozměrné.
Jako malíř je Pištěk zřejmě nejznámější svými hyperrealistickými malbami, jejichž části malíř ztvárňuje s až fotografickou přesností. Jeden z takových obrazů Adieu, Guy Moll se před dvěma lety vydražil za více než 25 milionů korun a stal se nejdražším dílem žijícího českého autora. Pištěk ale říká, že nikdy nebyl klasický fotorealista, v malbě vždy sledoval i něco jiného. "Není obraz, u kterého bychom si nemohli povídat, že má význam pro moji osobu, že má začátek, děj a konec," řekl ČTK před pěti lety, když slavil 85. narozeniny.
Nechtěl tehdy jubileum moc slavit, říkal, že je třeba se přes takové číslo jen "překulit" a dělat, že se nic nestalo. Práce je podle něj to jediné, co člověka drží na nohou. "Jsou věci, které bych ještě chtěl stačit - a pracuji na tom," řekl tehdy. A výsledek jeho práce teď ukazuje galerie v pražské Bubenči.
Dnes ale k možné další tvůrčí činnosti říká, že věk je brzda. "Klade mi překážky," říká s odkazem na bolavá zápěstí. Operaci mám udělanou, ale zase se mi zhoršilo. Už se bojím, jak vidím někoho v bílém plášti, dodal celoživotní milovník rychlých aut a také někdejší vášnivý cyklista.
Možnost, že by maloval s pomocí druhých, tedy možnost, že by dílu vtiskl ideu a jiní malíři by mu po vzoru středověkých dílen pomáhali s jeho dotvořením, zavrhuje. "To by bylo fajn, měl bych celý tým, jenom bych podepisovat deskové obrazy," směje se. "Ale dneska bych se do toho nemohl pustit. Jsem tak vázaný na vlastní ruku, že není možnost z toho nějak vybruslit," říká odevzdaně slavný výtvarník.
