Nemocenské je sociální dávka, která nahrazuje ucházející příjem účastníkům nemocenského pojištění - zaměstnancům, jež byli uznáni dočasně práce neschopnými nebo jimž byla nařízena karanténa. Nemocenské se poskytuje od počátku pracovní neschopnosti po podpůrčí dobu, která zásadně trvá nejvýše po dobu jednoho roku (výjimečně může být nemocenské poskytováno i po uplynutí podpůrčí doby, nejdéle však po dobu dalšího jednoho roku). Jinak je tomu u některých pracujících (výdělečně činných) důchodců.

Poživateli starobního nebo plného invalidního důchodu se nemocenské poskytuje při téže pracovní neschopnosti nejdéle po dobu 84 kalendářních dnů a při více pracovních neschopnostech po dobu 84 kalendářních dnů v jednom kalendářním roce; tato omezení neplatí, jestliže pracovní neschopnost vznikla pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. V případě prvé pracovní neschopnosti vzniklé v kalendářním roce náleží pojištěnci - důchodci nemocenské až po dobu 84 kalendářních dnů. Pokud jeho pracovní neschopnost trvá déle, zastaví se mu výplata nemocenské dávky počínaje 85. kalendářním dnem. Pokud je pracovní neschopnost kratší, a skončí tedy dříve, nevyčerpaný zbytek podpůrčí doby zůstává důchodci k event. dočerpání pro další případné pracovní neschopnosti. Jestliže např. poživatel starobního důchodu při prvé pracovní neschopnosti pobíral nemocenské po dobu 50 kalendářních dnů, zastaví se při druhé pracovní neschopnosti, která trvá rovněž 50 kalendářních dnů, výplata nemocenského počínaje 35. dnem trvání této další pracovní neschopnosti. Nevyčerpané dny podpůrčí doby se do následujícího kalendářního roku nepřevádějí. Při téže pracovní neschopnosti se nemocenské poskytuje nejvýše po dobu 84 kalendářních dnů i tehdy, přechází-li tato pracovní neschopnost z jednoho kalendářního roku do druhého. Pokud např. celková doba pracovních neschopností v roce 2005 činila u důchodce 45 kalendářních dnů a jeho další pracovní neschopnost přitom vznikla ještě v prosinci r. 2005 a trvala i po 1. lednu 2006, měl při této pracovní neschopnosti nárok na nemocenské po dobu 84 kalendářních dnů. Avšak každý z kalendářních dnů, za které bylo poskytnuto nemocenské od 1. ledna 2006, se mu zároveň odečítá z 84 kalendářních dnů možné maximální podpůrčí doby, po kterou může mít v r. 2006 celkově nárok na nemocenské. (Pokud během pracovní neschopnosti dojde k vyčerpání podpůrčí doby, nárok na nemocenské se přechodem do nového kalendářního roku neobnovuje.) Uvedená omezení podpůrčí doby pro výdělečně činné poživatele uvedených důchodů neplatí, jestliže pracovní neschopnost vznikla pracovním úrazem (nemocí z povolání) - pak pobírají nemocenské za stejných podmínek jako ostatní pojištěnci. Dalším souvisejícím specifikem výdělečně činných důchodců jsou nároky z ochranné lhůty. Dávky nemocenského pojištění náleží, jestliže se podmínky rozhodné pro jejich přiznání splnily v době pojištění (v době trvání zaměstnání) nebo sice po skončení pojištění, avšak ještě během doby, po kterou zaměstnanec pobírá nemocenské, podporu při ošetřování člena rodiny nebo peněžitou pomoc v mateřství anebo jestliže se splnily v ochranné lhůtě. Ochranná lhůta činí 42 dnů od skončení zaměstnání, jestliže však zaměstnanec byl naposledy zaměstnán po kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik dnů, kolik dnů byl naposledy zaměstnán. (U žen, jejichž zaměstnání skončilo v době těhotenství, činí ochranná lhůta vždy šest měsíců.) Po skončení zaměstnání poživatelům starobního důchodu ochranná lhůta neplyne, naproti tomu poživatelům plného invalidního důchodu ochranná lhůta plyne. Nárok na nemocenské pracujících poživatelů částečného invalidního důchodu je v podstatě stejný jako u (jiných) zaměstnanců; jejich nárok není omezen ani kratší podpůrčí dobou.

ČR právo pracovní právo

Reklama