Podle mýtů je Petra, skvost dnešního Jordánského království, původně sídlo loupeživého (a tudíž pohádkově bohatého) kmene, ovládajícího široké okolí a terorizujícího obchodní karavany. Jejich vládce dokázal zkrotit zdejší zlé duchy a stal se neomezeným tyranem. Po jeho smrti, kterou mu přichystali vlastní závistiví poddaní se však temné síly dříve zpacifikovaných džinů probudily k životu a vyhubily obyvatele města.

Přístup do města vede velmi úzkou soutěskou sevřenou vysokými skalami. Tou musíme jako každý začít. Poblíž vchodu je Mojžíšův pramen. Podle bible právě zde uhodil vůdce izraelitů holí do skály, z níž vzápětí vytryskl proud vody, aby napojil národ hledající svou zaslíbenou zemi. Prvním moderním Evropanem, který absolvoval průchod úzkým skalním hrdlem byl v roce 1812 švýcarský cestovatel Johann Burckhardt (objevitel egyptských chrámů v Abú Simbelu). Projížděl tudy na své cestě ze syrského Damašku do Káhiry v přestrojení za arabského poutníka a přitom mimochodem objevil tento kamenný div světa.
Po 1200 metrech temné soutěsky se dostáváme na denní světlo. První dojem je překvapující a šokující. Stojíme přímo před Faraónovou pokladnicí. Je to padesátimetrová skála, změněná do tvaru překrásného chrámu. Dnes je již známo, že Petra nebyla sídlem pohádkových démonů dokonce ani městem. Jedná se o obrovské pohřebiště kmenu Nabatejců, kteří ve čtvrtém století před Kristem obývali zdejší kraj. Pokladnice je hrobkou posledních panovníků kdysi mocného národa.
Pokračujeme v cestě, údolí se před námi rozvírá až do finálního tříkilometrového fóra. Později se ubíráme na vrch Attuf. Zde byl kdysi obětní kámen, kde Nabatejci přinášeli svým božstvům dar nejcennější - krev lidských obětí.
Petra ležela na významné kulturní křižovatce. Jejich architekti tedy absorbovali prvky jak kultury egyptské a asyrské, tak řecké a později římské. Vznikl tak překrásný areál zasazený do dramaticky rozervané krajiny jordánské pouště.
Z Petry pokračujeme k Mrtvému moři. Nápis u silnice hlásá, že se právě nacházíme v nula metrech, v úrovni hladiny světového oceánu. Mrtvé moře je však nejhlubší světovou proláklinou a hloubkoměr se zastavuje až na úrovni -400 metrů. Tekutina která je v něm moc vodu nepřipomíná spíš hodně hustý sirup. A strašně pálí. Po svém neuváženém skoku do Mrtvého moře jsem rychle upaloval pod sprchu. Musel jsem tam však ještě jednou, kvůli obligátní fotografii na hladině s rozevřenými novinami.

cestování cestopis Letem světem

Reklama