Hlavní město Jižní Austrálie nemůže konkurovat v přílivu kapitálu a přistěhovalců rychle se rozvíjejícím Sydney, Melbourne a Brisbane. Ani o to moc neusiluje, má jiné přednosti, kterých se snaží využít. Adelaide je poklidné - žádné dopravní kolapsy; má hodně evropský nádech - nežije zde tolik Asiatů; je hodně kulturní - je přece metropolí "Festival State" a krásná příroda není jen okolo města, ale i přímo v něm.

Adelaide má skoro stejný počet obyvatel jako Praha a v Austrálii je tak páté největší (předběhl jej i Perth). S Prahou by jej s nadsázkou mohla spojovat i přezdívka "City of Churches" (město kostelů). Vánoční výzdoba byla na konci listopadu v pražských ulicích určitě také, v Adelaide ale zrovna začínalo léto a Santa Clausové rozdávali reklamní letáky v šortkách. Roční průměr srážek je v Adelaide nejnižší ze všech velkých australských měst, léta jsou suchá a horká. Mě pokropily pouze v zemi ukryté trysky zavlažovacího zařízení, které mě vyrušily při přespávání v parku uprostřed první noci ve městě. V centru Adelaide bylo snadné se orientovat. William Light se nechal v roce 1823 inspirovat pravidelností ulic sicilského města Catania a srdcem jihoaustralské metropole určil Victoria Square, kolem kterého stojí v každém rohu další čtyři náměstí. Na Victoria Square má konečnou starobylá tramvaj z roku 1929, která jezdí do 11 kilometrů vzdáleného Glenelgu, místa odpočinku Adelaiďanů na břehu zálivu Svatého Vincenta. Takže Melbourne vlastně není jediné australské město s tramvajemi, i když v Adelaide mají jedinou linku. Kulturní tepnou města je tzv. Severní terasa, kde vedle sebe stojí mimo jiné univerzita, muzeum, sídlo vlády, kasino, historická nádražní budova a především futurologická stavba The Festival Centre. V největším australském kulturním objektu se na přelomu března a dubna koná prestižní kulturní festival. Dalším "nej" je nedaleký Rundle Mall, údajně největší nákupní třída na jižní polokouli. Se svým cestovním rozpočtem jsem tam toho ale moc nenakoupil, spíše jsem ocenil bohatou nabídku levného jídla na vyhlášeném Centrálním trhu. Jemu vládnou Asiaté, soustředění v přilehlém Chinatown. Nejpočetnější neanglickou komunitu však v Adelaide tvoří Italové. I proto je zde prý v přepočtu na hlavu nejvíce kaváren a restaurací v Austrálii. Nedaleké Barossa Valley, produkující opravdu výtečné víno, tomu jen nahrává. Zmiňoval jsem se v úvodu o přírodě - zeleně je nejvíce kolem řeky Torrens, vedle parků je zde také zajímavá botanická a zoologická zahrada. Na druhém břehu řeky v severním Adelaide se ocitnete uprostřed 19. století, obklopeni koloniálními domy z viktoriánské éry. Mezi nimi ční věž katedrály svatého Petra. Z věže je krásný výhled na město a okolí, kde se na severovýchodě zvedají Adelaide Hills. Sníh byste na jeho svazích i uprostřed zimy hledali marně, přesto si v Adelaide mohou přijít na své i lyžaři. Na předměstí funguje v těchto končinách opravdu kuriózní zastřešená umělá sjezdovka. Tím se nemůže pochlubit ani žádná z bohatších a rychleji se rozvíjejících metropolí ostatních australských států. Ani Melbourne, které Adelaide v roce 1997 "odloudilo" pořádání velkých cen závodů formule 1. Trať tradičně posledního závodu sezóny vedla přímo ulicemi města nedaleko centra a jinak poklidné Adelaide se na jeden listopadový víkend dostalo do varu. Adelaide jsem si zkrátka během týdenního pobytu zamiloval a přispěla k tomu i náhoda patřící do kategorie neuvěřitelných. Když si turista z Melbourne, jakýsi Thomas Schroth, přišel do univerzitní knihovny objednat hodinu přístupu na email, užasl, když mu knihovnice řekla, že už objednán je. Myslel, že v Austrálii je s tímto jménem sám, a ani já bych nečekal, že uprostřed vzdáleného kontinentu potkám možná i přímé příbuzné - německou rodinu pocházejí stejně jako moji předkové z Jeseníků. foto: autor

Austrálie cestování cestopis Z druhé strany

Reklama